celý svět povstává | Škola přírodního léčení TILIA

JE ČAS NA ZMĚNU

 

CELÝ SVĚT POVSTÁVÁ

a já mám slzy v očích....

... věci se dávají do pohybu...

... konejme s Láskou a respektem ke všem zúčastněným ... buďme odvážní ...

... konejme ze srdce, nejen z mysli ...

... konejme to nejlepší, čeho jsme schopní a vizualizujme ZÁZRAKY...

____________

Bílý flek, na který se v tuto chvíli díváte místo zveřejněného videa = odstraněné video z Youtube. Není povoleno podávat vám svědectví o povstání lidí na celém světě proti despotickému režimu pod záminkou ochrany vašeho zdraví a života. Připojte se k vlně tsunami, která probíhá pod divadelními kulisami viditelného, úplně po celém světě. Tvořte ve svých představách VÍTĚZSTVÍ PRAVDY, LÁSKY, ODVAHY, VDĚČNOSTI... jiná možnost pro nás NEEXISTUJE!

 Moje vize:

 

Po probuzení se do dne jarní rovnodennosti jsem v duchu položila otázku svým duchovním průvodcům:

"Prosím, můžete mi ukázat symboliku toho, co se děje ve společnosti v tuto dobu?"

S rychlostí blesku přišel tento obraz:

Vidím kohouta bez hlavy, z kterého prýští krev na všechny strany, jak se snaží obejít své poslední kolečko na dvorku.

Tím krátkým obrazem vize skončila.

________________

 Vždyť ten obraz znám! Myslí mi následně probleskla situace, kterou jsem zažila jako přibližně 6ti letá holčička. Prázdniny jsem trávila na venkově u babičky, která chovala spoustu zvířat, samozřejmě i slepice a kohouta. Jeden rok ponechala kohouty dva, ale jeden z nich -  KOHOUT VŮDCE -  začal být extrémně zlý. Vůdce měl své hejno věrných slepic, úzkostně určoval hranice i všechno dění uvnitř svého teritoria. Vše, co mohlo jen teoreticky narušit jeho prostor, považoval za hrozbu. Do krve štípal nejen druhého kohouta, začal si dovolovat i na členy rodiny či návštěvy. Osud si spečetil, když před zraky babičky napadl právě mne, její milovanou vnučku.

Vrátilo se mi ve vzpomínce jedno ráno. V pyžamku radostně utíkám na dvůr přivítat se po probuzení s babičkou, ale ona mi nevěnuje pozornost, má jiné starosti. Drží KOHOUTA VŮDCE, jde s ním ke špalku, koleny mačká jeho tělo, levá ruka natahuje jeho krk, pravá se sápe po sekyrce. Rychlým sebejistým pohybem stíná kohoutovi hlavu, ta padá kousek od špalku. Ale kohout se vzepře tak silně, že babičce vyklouzne. Drápem jí párá ruku. Babi leknutím pouští kohouta a ten se  celý krvavý vydává na své poslední kolečko po dvorku. Nemohu uvěřit svým očím - kohout bez hlavy nejméně čtvrt kolečka drží poměrně dobře rovnováhu. Až po pár vteřinách vrávorá, nepřirozeně se naklání, nakonec padá, aby bezhlavý opět vstal na vlastní nohy, udělal pár kroků v kruhu, opět padl a opět vstal, nyní už jen na vteřinu, aby po šíleném vzepření posledních sil padl v marném boji.

_________________

Za kohouta si dosazuji slovo SYSTÉM. Současnou situaci vnímám jako změnu celosvětového paradigmatu po cca 2000 letech od doby příchodu Ježíše Krista. Z orientace zejm. na hmotu, majetek, peníze, prestiž, výkon... se musíme přeorientovat zejm. na spirituální rovinu, objevit Božství v nás. To není tak jednoduché, ale máme velkou podporu prakticky ze všech (neviditelných) stran. Jsme všichni vystaveni velkému tlaku, ale tlakem vznikají diamanty. Každý z nás už diamantem je, jen ho někdy musíme očistit od nánosů špíny a neprůhledných usazenin. Všichni jdeme cestou objevení Boží lásky a síly uvnitř nás. Jsme tvůrci. Laskaví, soucitní a milující. Láska je nástrojem naší síly - netřeba zbraní, nátlaku a manipulací. V mých představách se tak děje právě nyní. Cítíte-li situaci podobně, přidejte se!

Eva Trávníčková