1. Otázky pro Jaroslava Duška s upřesněním jeho výroku o rakovině. Úryvek z článku na iDnes.
Novinář:
Spousta pacientů s rakovinou bojuje, dokud mají síly, pak už to třeba vzdají. Nikdo ale neřekne, já jsem nenáviděl život, já jsem chtěl onemocnět…
Dušek:
Jenomže se tak přesto může chovat. Může ničit sebe sama ve jménu nějaké vznešené vize či vysokého cíle, může týrat své děti ve jménu správné výchovy, může se přetěžovat kvůli naivní hypotéce, může podléhat svému přísnému vnitřnímu tyranovi, nebo může třeba přemrštěně usilovat o uznání ostatních a postupně zapomene na sebe sama, přestane žít v radosti. Jde o to, že nemoc často vzniká v důsledku potlačování vlastních citů, bolestí, stresů.
Rakovina je mnohými chápána jako autoimunitní onemocnění, které je následkem sebezničujícího způsobu života. Nejde tedy o to, že by někdo cíleně chtěl onemocnět, ale dělá vše pro to, aby onemocněl. Někdo se například udře v práci, některé ženy mají tendenci starat se o rodinu tím způsobem, že neustále uklízejí, vaří, perou, žehlí, i když to není potřeba, ale přemáhají se a obětují, jen aby se zavděčily partnerovi či dětem. Na sebe přitom nehledí. Jdou přes své imunitní rezervy a pak udiveně hledí na důsledek své vlastní činnosti, kterou však chápou jako „zásah zvenčí“. Teprve když lidé postupně pochopí, že oni sami jsou tím, koho hledali „venku“, mohou se nasměrovat k uzdravení. Mohou, ale nemusí.
Novinář:
Za vaše slova vás odsuzují lékaři včetně odborníků na lidskou psychiku. Podle nich jsou to naprosté nesmysly. Mimo jiné proto, že rakovina postihuje i nejmenší dětí. Copak ony nenávidí život a volí si nemoc a pak uzdravení nebo smrt, když ještě nic takového nechápou?
Dušek:
Kdybych za sebou neměl tolik rozhovorů s nemocnými, umírajícími, ale i uzdravenými lidmi, nikdy bych si to nedovolil říci. O názorech přece můžeme v klidu diskutovat. Doufám, že když nic jiného, tak tahle mediální smršť kolem mé osoby rozpoutá hlubší debatu na téma zdraví a nemoci. Rád se zúčastním jakékoli diskuse, kde si budeme v klidu, bez zbytečných emocí, vyměňovat názory s lékaři, nemocnými i uzdravenými. Negativní emoce jsou pro každého ničivé, proto se učme udržovat v sobě mír a harmonii. Nechci primárně nikoho naštvat. Ale argument s malými dětmi, který moji oponenti používají často, je o jiné úrovni vědomí. U malých dětí, asi do pěti až sedmi let, než dojde k výměně zubů, souvisí nemoc především s jejich maminkou – s tím, jakou energii jim předává, i s celkovou atmosférou v rodině. Ale to je přece dávno známo. Nevím, proč se to opomíná.
Novinář:
Jste na moderátora podcastu nebo na vaše kritiky naštvaný?
Dušek:
Ne. Budu milovat i ty, kteří mě nenávidí, protože proti nim nic nemám. Vztek a hněv nám škodí. Stejně jako sebezničující životní styl či přílišná projekce do virtuálních médií a sociálních sítí. Myslím, že jsem o rakovině jinými slovy řekl jen to, co objevili odborníci před dávnými lety: že každý člověk je odpovědný za své zdraví i za své nemoci. Jedině s tímto přístupem můžeme nepříznivou situaci v přítomnosti měnit. Vnímám ale, že mnohým diskutujícím zřejmě více vyhovuje být pouhou obětí někoho či něčeho, třeba zlé nemoci, a že je dokonce uráží představa, že si svůj život mohou utvářet oni sami. A novináři o mě pilně píšou články a rozebírají své projekce o mých názorech, aniž by uznali za vhodné celou věc zkoumat v širším kontextu.
2. Facebookový příspěvek Pavlíny MUSILOVÉ, které před lety lékaři diagnostikovali nádor v pokročilém stádiu, ale rozhodla se jít cestou přírodního léčení, psychosomatiky, detoxu těla i mysli.... tedy zcela odlišná cesta než nabízí oficiální medicína. Paní Musilovou znám osobně a vážím si její odvahy poslechnout svou intuici, která se ukázala jako správná volba.
Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, je to tvrdé, ale je to tak a můžu Jardovi Duškovi se vší vážností a zodpovědností podepsat, co řekl.
Rakovinu jsem měla diagnostikovanou a kdybych si hned v primářovně neuvědomila, že si za to můžu sama, dopadlo by vše jinak.
Doslova ve mě zazněl sekundu po prvotním šoku z diagnózy silný vnitřní hlas - ale jak ti můžou pomoct oni, když sis to způsobila ty sama?
A to byl zlom v mém životě.
Musela jsem na cestě zpět ke zdraví detoxikovat myšlení, zvyky i tělo, stravu.
Takže ano, začíná to v nás samých - měla jsem tenkrát myšlenky jako já už nechci, nechci tady být, chci umřít. Bylo to rouhání i rozhodnutí. Opakované. Nenáviděla jsem pár lidí kolem sebe. Byla jsem plná křivd a hořkosti z prožitých zklamání. Bezmoci, že nevím jak dál.
Každá emoce má svoji vibraci. Strach zoufalství, hořkost, žárlivost, nenávist, obavy, bezmoc - ty jsou vibračně smrtelně nízké. A tak to je. Tyhle emoce nám škodí. Mělo by se to vyučovat ve škole. A měla by z toho vycházet medicína.
...a když jsem z toho šla zpět ke zdravému myšlení a změně svého života, cítila jsem, že slabá - nemocná místa byla v mém těle jako hutná chladná šedivá hmota. Bez energie. Už v podstatě mrtvá. Ta místa, kde se usadila nemoc, tam se to střádalo už od dětství.
Nešla jsem na operaci a chemošku, ale odhazovala jsem z těla i z mysli všechno staré toxické. Humus mentální i na hmotné úrovni. Dostavilo se něco jako fakt hnusná chřipajzna a kocovina na úrovni tělesné. Asi na 10 dní. A na té úrovni mentální to chtělo odhodlání bez kompromisu a odvahu se na sebe podívat z nadhledu.
Jako když uklízíte skříň.
Co je ve mně špatně? Pryč!! Vyhazuju.. Za co to můžu vyměnit?? Strach ze života za obdiv života? Jooo!

Obojí - uzdravit tělo a mysl - obojí chce sebedisciplínu.
Neplácám nesmysly - diagnozu carcinoma in situ s informací včera bylo pozdě a "nevíme co všechno vám vezmeme, kde to všude je a jak velká bude chemoterapie" jsem dostala v r. 2008. Půl roku jsem detoxikovala a doteď chodím na biopsii, aby se to hlídalo, jak říká moje lékařka. Vždy výsledky perfektního zdraví. Kolik už let potvrzeno ve zdraví? A to je kulaté razítko na tuhle alternativní léčbu.
Měla jsem štěstí, že mi byla ve chvíli hledání cesty jak dál doporučena kapacita s lékařským titulem - MUDr. Plchová. Dáma moudrá a uvažující jako Jarda Dušek. Zkušená lékařka. Pečovala o naše olympioniky z Dukly. Pracuje s bylinami,cestovala v Peru, aby se učila používání bylin, doporučuje detox, zelené potraviny homeopatika a stravu podle krevní skupiny atp...
První info do emailu ode mě chtěla paní doktorka Plchová popsat vztahy a prostředí v němž žiju a jak se v tom cítím. To souvisí s tím, co Jaroslav Dušek zmínil.
Doporučila mi odmítnout naplánovanou operaci. Řekla - je to vaše tělo a operační zákrok je nevratný, způsobí změny a pak už vám pomoct nemůžu. Uděláme vše, aby se tělo chytlo. Dejte tomu měsíc dva a uvidíme. Pak se znova oficiálním lékařům ukážete.
V ordinaci mi dělala svalový test podle kineziologie - protože všechny relevantní informace o sobě máme v sobě. Nejsou venku. Jsou v nás. Bylo by to na dlouhé vyprávění.
Berte tuhle mediální show a hon na Duška jako zlomovou chvíli, kdy se na nemoci máme podívat z jiné perspektivy a přístupem než doteď.
Díky, že téma Jaroslav Dušek společensky otevřel

Díky, že jsem měla odvahu se slyšet a prosadit si jinou cestu k uzdravení a ustát od okolí následné nadávky, strašení a hrozby.
Doufám, že to hodně lidem pomůže se rozhodnout. Vyasfaltovana cesta, kde se o mě někdo jiný postará, není moje cesta, ať je jakoliv pohodlná.
Nadhled a nový pohled do všech možných stran je to, co potřebuje pacient i tahle společnost. A nyní už akutně. Všimli jste si?
___________________________________________________________________________________________________________
MŮJ DODATEK:
Pokud jste dočetli až sem, dovoluji si zdůraznit jednu větu, kterou paní Musilová ve svém textu napsala:
"MĚLA JSEM ŠTĚSTÍ.... byla mi doporučena lékařka používající při léčbě byliny, detox, zelené potraviny, homeopatii, stravu dle krevních skupin."
A to je velmi důležité sdělení: MĚLA ŠTĚSTÍ, že jí byla doporučena taková lékařka. A co ti, kteří to štěstí prostě nemají? Oficiální systém je plný lékařů nabízejících vyřezání postižených orgánů, ozařování a drastickou chemoterapii jako jedinou možnou cestu. Nutí je i těm, kteří by v první řadě rádi zkusili komplexní přírodní léčení a drastické prostředky si ponechali maximálně jako zálohu tam, kde přírodní postupy nepomohou. Lékaři jsou bohužel nevzdělaní v oblasti skutečného léčení = vybuzení vlastních léčivých sil, aby si tělo pomohlo samo....
V únoru 2023 jsem natočila rozhovor, jak léčit chronické pacienty (tam léčba nádorů patří) v oficiální medicíně tak, aby měl možnost přírodního léčení každý, kdo o něj stojí a nemusel se jen spoléhat na ŠTĚSTÍ.
Ať se vám jde životem s lehkostí! Srdečně Eva Trávníčková