přírodní zahrady | Škola přírodního léčení TILIA

JE ČAS NA ZMĚNU

POSELSTVÍ Z PŘÍRODY

Text: Jana Jungová - lektorka Školy přírodního léčení TILIA, obor PŘÍRODNÍ ZAHRADY

fotografie: přírodní zahrady Jany Jungové Všemyslice u Týna n. Vltavou

 

Narodila jsem se v roce 1967. Vyrůstala jsem v zahradě mého dědy, v krásné zahradě u lesa. Od ranného dětství jsem pozorovala stromy, květiny, motýly…vnímala jsem souvislosti, propojenost a krásu celého přírodního společenství.
To mě posléze ovlivnilo i při volbě mé životní profese, zahradnice. Během dalších let jsem v praxi nabírala zkušenosti a další znalosti o rostlinné říši. Shodou několika náhod jsem byla přizvána také k sázení nového, mladého lesa. A tato práce se stala mým koníčkem, zaměstnáním i životním posláním. Stala se mou láskou.
Své zkušenosti s pěstováním rostlin jsem posléze zúročila i při zakládání své přírodní zahrady, která je od roku 2012 otevřena také veřejnosti. Postupně jsem absolvovala kurzy masáží, Bachových esencí, reflexní terapie, zasvěcení do energií Isis Seichim a mistrovského stupně Reiki…snažím se porozumět životu a skládám si ho jako mozaiku ze střípků svého poznání.
Miluji přírodu celou svou bytostí. Chtěla bych být prostředníkem mezi přírodou a lidmi a učit je znovu objevovat a obnovovat to starodávné pouto a pocit sounáležitosti. Poskytuji poradenství v oboru přírodních zahrad.

Jani, vnímám tě jako osobu bytostně spojenou s přírodou, intuitivně komunikující s rostlinami, stromy, zvířaty i kameny. Sděluje ti příroda nějaké poselství, které se díky svému daru dovídáš? A chtěla bys ho lidem předat?

Ano, spojila jsem se s přírodou a přináším vám její odpověď:

Já jsem příroda, jsem tu miliony let, zdravá, krásná, smysluplná. I ten nejposlednější lístek či tvoreček má u mě své nezastupitelné místo a má svůj význam pro celý ekosystém, pro dokonalý celek. Nikdo a nic není horší či lepší než ten druhý, nikdo není více či méně významný. Není podstatné, který strom nashromáždil více listů, či který se vytáhl výše ke slunci, jestli je křivý, malý nebo statný a košatý. V přírodě nikdo nikoho neposuzuje podle vnějších úspěchů. To jediné důležité je, nakolik je kdo užitečný celku.
A vězte, že vše, co bylo stvořeno, má svůj hluboký význam, vše je vzájemně neuvěřitelně důmyslně propojené a dokonalé.

To jen vy, lidé, ve své pošetilé nevědomosti nevidíte pravý smysl bytí. A vaše přeplněná mysl, odpojená od srdce, vás žene za malichernými, nepodstatnými cíli. Ocitáte se tak ve slepé uličce svých tužeb a strachů. Jak snadno jste pak ovladatelní pro ,,mocné“ tohoto světa, kteří vám nedopřejí ani vteřinu času , kdy byste snad mohli být sami sebou a sami se sebou. Prostě jen být, jako strom, květina či pták. Téměř neustále jste zavaleni dalšími ,,zaručenými“ zprávami a ,,užitečnými“ informacemi a povinnostmi. Jste neustále obklopováni pokleslými zábavami a reklamami na další a další ,,nezbytné“ věci.

Nad neštěstími a hrůzami valícími se z obrazovek se už nikdo nepozastavuje, člověk si zvykne a otupí. Naučili jste se před tím zavírat oči, i svá srdce. Jinak ani není možné tolik negace a trápení vůbec unést. Toto uzavření vašich srdcí má však další, dalekosáhlé důsledky. Začali jste být necitliví jeden k druhému, k zvířatům, rostlinám, půdě, vodě, zemi…Berete si vše bezohledně, hamižně, bez ohledu na následky a stále chcete víc a víc...Hrajete své hry na majetek, bohatství a moc, a netušíte, že hrajete vabank.

Ano, situace už je neudržitelná a vy můžete přijít o všechno, dokonce i o své místo na této krásné planetě zemi. Stojíte nad propastí a tváříte se, že se nic neděje. Přece stále máte dost potravin, vody a čistého vzduchu. Příroda je nastavená na dávání, a vy na braní si. Tak vám to přijde samozřejmé. Zamysleli jste se někdy nad tím, co dáváte přírodě vy?
Tuny nerecyklovatelných odpadů, jedy do země, vody, ovzduší…Země má obrovskou sílu a regenerační schopnost, je shovívavá, dívá se na vás jako matka na své dosud nevědomé děti, ale vše má své hranice. Země i příroda tu mohou být i bez vás, ale vy bez nich ne!

Mnozí z vás vnímají, že musí přijít nějaká změna. Ta ale nepřijde odněkud z nebe, od mimozemštanů či od pána Boha. Ta změna musí přijít od vás, lidí! Záleží na každém z vás! Proto na vás volám, křičím na vás ,,PROBUĎTE SE!!!“ Kam se tak ženete časem? Ke své vlastní smrti?
Příroda má jiný čas, než je ten váš, je o mnoho pomalejší, jen si tak plyne, v souladu s absolutnem. Mohli byste ho také zažít, stačí se jen zklidnit a nacítit se na přírodu. Na stromy, květiny, motýly, včely…tak se nejsnáze dostanete sami k sobě, do svého nitra. Chcete vědět, co se tam skrývá? Touha po lásce, po krásnu, po životě ve štěstí a harmonii se všemi tvory na této planetě. Všichni jste tak nastaveni, to jen vaše ego vám našeptává, že potřebujete něco jiného.

Každý z vás má v sobě nádherný dar, který má přinést na tento svět a předvést ho ostatním. Pro užitek všech. Učte se od přírody, nebuďte oddělení ale propojení. Pak dokážete úžasné věci.
A ještě jedna důležitá věc-otevírejte svá srdce! Buďte soucitní a milující. To je ten klíč k vašemu vysvobození. Když propojíte mysl a srdce stanete se vědomými. A takové lidi už nelze ovládat a manipulovat. To vaše odpojenost od přírody i od sebe samých to umožňovala. A přitom je tak snadné se se mnou znovu propojit! Všechny staré národy i vaši dávní předkové to velice dobře uměli.

Celou krásu, vznešenost a jedinečnost této země není možné pochopit hlavou ani vidět očima. Tu krásu musíte vnímat srdcem a celou svou bytostí. Ztište se. Choďte co nejvíc bosi, ať ucítíte tep matky země, choďte lesem s láskou v srdci, s úctou ke všemu živému, hlaďte stromy i trávu i vodu svým laskavým pohledem a žehnejte v duchu krajině...a stanete se součástí toho všeho, budete se cítit propojení a šťastní.
Projevy vaší lásky, úcty, vděčnosti, dokonce i pouhé vaše pozitivní smýšlení o mě, mi neskutečně pomáhají. Všechny vaše lidské myšlenky se zapisují do jednoho velkého kolektivního vědomí lidstva a svými myšlenkami tvoříte realitu. Máte v sobě větší moc, než si vůbec dokážete představit. Je to moc tvořit i ničit. Může vám může být darem, či prokletím, záleží na vás.

Nikdy si však nemyslete, že jste pány tvorstva! Nejste a nikdy nebudete! Jste jen součástí většího celku v koloběhu života, jste propojeni se vším. S každým dalším vyhynulým druhem umírá i nějaká část ve vás. Všichni jsme jedno. Stále trpělivě čekám, až to pochopíte. Znovu vás tedy prosím a žádám-ROZVZPOMEŇTE SE! PROPOJUJTE SE!